Největším úspěchem pozdního kapitalismu, který si nyní razí masově cestu celým světem, je to, že nás samotné přesvědčil o tom, že nic takového není. Pakliže bychom chtěli být smířliví, přesvědčil nás o tom, že neexistují negativní dopady. Takzvaný cool kapitalismus definovali někteří ekonomové již v minulém století a jeho největší reprezentant je Apple. Obrovské technické impérium, které vydělává miliardy na nejnovější technice, spotřební elektronice a technologiích a které posouvá hranice našeho poznání. NA druhé straně je tu ale předražený kousek elektroniky, který vyrábí většinou lidé bez žádné budoucnosti uvázáni k přímočaré dráze bez jiné možnosti za desetinu, mnohdy i dvaceti ceny. Nevidíme chudobu, rozevírající se společenské nůžky mezi chudou a bohatou vrstvou.

Velice dobře o tomto pojednává film Parazit z Jižní Koreje. Chudá rodina si postupně najde cestu jako služebnictvo do domácnosti bohaté rodiny byznysmena. První část je stylizovaná tak, aby to vypadalo, že vlastně chudá rodina vysává své zaměstnavatele, kteří jsou tak zaslepení svou dobrosrdečností, že to nevidí.

V druhé části se ale dozvídáme o nerovnostech, bezpráví a zároveň pevně daných sociálních mantinelech, ze kterých zvláště bohatší nechtějí vystoupit a rádi omezí ostatní, aby se přes něj dostali. Najednou vidíme naprosto odlišný obraz, kdy sice chudí přežívají na úkor bohatých, ale bohatí žijí na úkor chudých. Sociální realita tak dostane pořádnou pecku a nabízí tak několik vět k zamyšlení.

Je možné překonat tyto pevně dané rozdíly nástroji, jako jsou nebankovní hypotéky? Ano, pakliže daná osoba disponuje s takovými schopnostmi, zkušenostmi či vzděláním, že je schopna vzít takto získaný kapitál a použít jej k drastickému překopání svého osobního i rodinného života. V mnohých jiných případech ale spočívá užití takového kapitálu spíše k udržení toho malá, co ještě zbývá.