Dopravní nehody nejsou už dávno ničím neobvyklým. A spolu s tím, jak houstne provoz a zvyšuje se rychlost, jíž motorová vozidla dosahují, jich neustále přibývá. A lidé přicházejí kvůli stále dražším vozům o stále více peněz, jež je odstraňování následků takových nehod stojí. A o újmách na zdraví či životě už ani nemluvě, ty jsou rovněž nejen nepříjemné a tragické, ale i stále větší finanční náklady vyžadující.

I banální nehoda tak může přijít člověka hodně draho. A proto je jedině dobře, když se podaří dosáhnout finančního odškodnění za takto vzniklé újmy.

Jenže někdy to není ani s takovým odškodněním žádné terno. Protože i když přinese újma na zdraví odškodnění, nemusí být toto dostatečné. A poškozený tak může dospět k poznání, že i kdyby se maximálně uskromňoval, nenahradí mu takové odškodnění to, co mu nehoda vzala. A pak by si to měla oběť takové nehody zřejmě doplatit ze svého. Měla by být svým způsobem vlastně ještě potrestána za to, že jí bylo ublíženo.

Ale k tomu by určitě dojít nemělo. Odškodnění má skutečně odškodňovat, i když se třeba pojišťovně nelíbí, že je to moc drahé. A když se tak člověk nedočká odpovídající satisfakce, měl by se určitě bránit. Měl by učinit vše pro to, aby dostal skutečně to, na co má nárok.

A když je to nad síly dotyčného? Když se člověk marně snaží vydupat si více nebo dokonce rezignuje s tím, že nemá síly na to, aby se s protřelou pojišťovnou pustil do křížku? Pak se stále ještě nemusí rezignovat, protože se najdou pomocníci, kteří se leckomu postarají o to, aby dostal tolik, kolik mu právem náleží.

V takové poradně berou odškodnění vážně, prověří, jak se věci mají, a nepoleví, dokud poškozenému nezajistí adekvátní finanční náhradu. A ať už jde o náhradu za bolestné, trvalé následky nebo další účelně vynaložené náklady, dosáhne se maxima možného. Což je pro leckoho štěstí v neštěstí.