To, co si naši potomci vezmou do života, to je většinou to, co jim vštěpujeme již od narození, ať už jsou to společné vztahy v rámci rodiny, s lidmi v blízkém okolí, láska ke sportu nebo třeba vztah k umění a kultuře jako takové.

Co je jim nejbližší, je asi malování. Rozvíjí fantazii, dokáží se tím zabavit na delší dobu a navíc se může zrodit koníček trvající celý život. Navíc k tomu není třeba nic zvláštního, pár pastelek a čistý papír. Výtvarná výchova probíhá už ve školách a ve školách je jí věnován čas nejen během výuky samotné, ale třeba i v rámci školní družiny. Obsazenost výtvarných kroužků a zájem o ně jsou jasnou ukazatelem toho, že výtvarné umění děti opravdu baví a mají o ně zájem.
Další aktivitou jsou pak herecké a divadelní kroužky, formou hry už tak od útlého věku můžete v dětech rozvíjet zájem o divadlo jako takové, využít toho, že se rády předvádějí a napodobují, navíc jsou dokonale bezprostřední. Ne z každého se stane slavný herec, ale někomu tato záliba zůstane v podobě amatérské celý život. Pokud budete se svými potomky již od mala navštěvovat divadelní představení, samozřejmě záleží na věku, pak máte téměř jistotu, že divadlu, alespoň jako stálí návštěvníci, zůstanou věrni.

Co má k divadlu velmi blízko, je i hudba. K tomu, aby se někdo mohl věnovat hudbě, je třeba nadání a hudební sluch, ne každý umí zpívat, ne každému je dáno umět ovládat nějaký hudební nástroj, ale i jako pasivnímu posluchači může hudba přinést spoustu krásných chvil a zážitků.
Pro malé návštěvníky jsou vhodné i některé výstavy, např. věnované pravěkým zvířatům a době ledové, postupem času můžete přidávat náročnější expozice, které bude více poučné.
Ti, kdo mají literární a vypravěčský talent, určitě budou oblíbenými žáky učitelek českého jazyka a jejich slohové práce budou patřit k těm nejlepším, ale i zde jde spíše o vlohy a lásku k literatuře jako takové.
Důležité je, nechat dětem dostatek prostoru, aby si svou cestu ke kultuře našli samy, stačí jen je k ní vhodně a hlavně nenuceným způsobem nasměrovat.