Malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti, tak to prostě je a čím jsou větší, tím i strach o ně se liší. Obzvláště nyní, v době internetu a sociálních sítí mají rodiče obavy z toho, jakému nebezpečí mohou být děti vystaveny, pokud tráví spoustu času na internetu. Na prázdniny k babičce už ty odrostlejší potomky nedostanete, tábor je nuda, na brigádu berou od šestnácti let, příp. po ukončení devítileté školní procházky a nejhorší varianta je, když někam odjedou i nejlepší kamarádi.

V takové situaci dítě sahá po něčem, co mu pomůže zkrátit dlouhou chvíli, než přijdou rodiče ze zaměstnání domů, a tak si krátí čas brouzdáním po internetu. A zde může dojít k situacím, kdy stejně nudící se mládež může využít svého protějšku, který ve stejné chvíli sedí u počítače a začít ho pomalu, ale jistě, šikanovat.

Termín kyberšikana není nic nového, na co bychom někdy někde nenarazili. Ale asi málokdo to neřeší do doby, než k tomu opravdu dojde. Proto je dobré se tomuto nebezpečí alespoň snažit vyhnout. Nejrizikovější skupinou jsou děti kolem dvanácti let věku. Přítomnost na sociálních sítích je pro ně samozřejmostí, ale zároveň si nejsou zcela schopni uvědomit, že právě zde se může skrývat velké nebezpečí.

Zakazováním si jako rodič moc nepomůžete. Proto se soustřeďte na vysvětlení toho, co všechno je třeba dodržovat a čemu je třeba se vyhýbat. Nikdy by děti neměly neznámé osobě posílat svoje fotografie, sdělovat osobní věci o sobě a své rodině. Tyto informace pak ten, kdo je na druhé straně, může použít k vydírání. Pokud by k něčemu takovému došlo, dítě se jen obtížně bude někomu svěřovat s tím, že má problém a hlavně, strach. Důvěra mezi rodiči a dětmi je proto velice důležitá. Dítě by se nemělo bát se jim svěřit se situací, kterou si i přes jejich upozornění a varování způsobilo.